Jsou věci, které prostě nenaplánujete. Během cest se vám mění pod rukama i pod nohama a nic nenaděláte. Stějně tak tomu bylo ve městě Naga.

Náš časně ranní příjezd kolem půl čtvrté nebyl pravda ideální. Přesto jsme si našli poměrně rychle ubytování a na pár hodin ještě ulehli. Hlavním plánem byl dvoudenní trek na sopku Mt. Isarog (2000 m.n.m.) ležící ve stejnojmenném národním parku. Pro trek je zapotřebí místní průvodce (s vybavením) a úřední povolení. Myšlenka vyrazit ještě ten samý den po příjezdu nebyla reálná. Sledujíce podmračenou oblohu jsme alespoň vyrazili sjednat průvodce a povolení pro druhý den. (Pokračování článku…)

© Robert Štípek, Vyhlížení žraloků obrovských, Donsol, Filipíny 2012.

»» Pokračování článku…


Před třemi lety jsem tu slavil příchod nového roku a tohle ospalé městečko se od té doby vlastně vůbec nezměnilo. Míjím zápraží domu, kde jsme tehdy o půlnoci s místními popíjeli pálenku z cukrové třtiny, za rohem kostel kde se po půlnoční mši tancovaly místní tance, z karaoke baru stalé zní za uši tahající popěvky a divoká řeka protínající město nezastavitelně hučí do noci…

Banaue ukryté v Kordillerách severního Luzonu, nějakých 10 hodin autobusem od Manily, láká na výpravy za terasovitými rýžovými políčky, které tu po dva tisíce let budují příslušníci horských kmenů Ifugao. Tvarují místní krajinou po desítky kilometrů, zařezávají se do kopců v nejnedostupnějších místech. Když si prohlížíme v banauském zapadlém muzeu dobové nástroje používané ještě před sto lety, zůstává rozum stát. Malé postavičky kolem metru padesát oděné do bederních roušek, kameny rozbíjející o jiné kameny a krajinu tvarující jen ostrým dřevěným kůlem. »» Pokračování článku…


Za okny rozkodrcaného autobusu jen temno, před mrazivýn vzduchem nekontrolované klimatizace se skrývám pod kapucí. Tři hodiny jízdy za mnou, dalších šest předemnou. Další noc bez pořádné postele. Opouštím kordilery severního Luzonu vstříc hlavnímu městu Filipín – Manile.

Nejsou tomu ani tři roky a znovu se toulám Filipínami. Tentokrát se svým kolegou a kamarádem Ondrou. Znovu se tak vracím na místa mě známá a předemnou je řada dalších, které na mé objevy teprve čekají…

Tři týdny jsou tak akorát znovu prolézat hory poseté rýžovými terasami kolem Sagady a Banaue, počítát kopce na ostrově Bohol, šnorchlovat mezi korálovými útesy společně se žraloky obrovskými, pokusit se vystoupat na vrchol sopky Mt. Isarog, sledovat kohoutí zápasy a popíjet levné filipínské pivo San Miguel…


Japonsko nepatří mezi turisticky nejlevnější země. Nostalgicky zamačkávam slzu při vzpomínkách na 250Kč denních výdajů při putování Indií. Ještě týden před odletem to vypadalo, že zůstaneme doma. Upomínání mých neplatících klientů nepomáhalo a Aničky studentský účet byl jen nesmělou kapkou v moři. Odletěli jsme. Výše rozpočtu však znamenala výrazné omezení možností pohybu po japonských ostrovech. Rozhodli jsme se soustředit “jen” na okolí Tokia. Od prvních dnů jsme trochu improvizovali a rozhodovali o dalších krocích ze dne na den.

Pro zajímavost, celkové výdaje na 14 dnů v Japonsku pro dvě osoby vyšly na 40 000 Kč. Nepočítám náklady na dopravu do Japonska a zpět. O tom, že nám náklady vzrostly poslední den o dalších 36 500 Kč raději nebudu mluvit. Rada pro příště: “Nenechte si uletět letadlo!” (Pokračování článku.)

Kyoto© Robert Štípek, Kyoto, Fushimi Inari, Japonsko.

»» Pokračování článku…


Náklady na cestování v Japonsku dokáží až nepříjemně naskakovat. Je třeba si uvědomit, že ceny jsou zde většinou o 100% vyšší, než za stejné produkty (služby) v Česku. Citelné je to především u nákladů na dopravu, ale i běžného nákupu potravin.

V následujícím přehledu se pokusím úvést ukázkové ceny platné v březnu 2012 s doplňujícím komentářem. (Pokračování článku.)

Čerstvé mořské plody v samoobsluze.© Robert Štípek, Čerstvé mořské plody v samoobsluze. Tokio, Japonsko. 3/2012.

»» Pokračování článku…


Umřít hlady v Japonsku nelze. Bistra a restaurace najdete na každém rohu. Malé, špinavé, ale zato plné chutí a vůní s cenami kolem 100Kč za jídlo. Stejně tak zavedené, populární, výběrové, s cenami začínající na 500Kč.

Nejčastější položkou na jídelníčku jsou nudlové “polévky” Ramen kdy si jen vyberete zda chcete typ nudlí Udon (tenčí z pšeničné mouky) nebo Soba (tlusté z pohankové mouky). Na výběr jsou samozřejmě také jídla jejichž základní složkou je rýže. Oblíbené jsou především Curry bistra, kde se podává rýže s tmavou omáčkou na indický způsob. V neposlední řadě narazíte na široký výběr suši restauraci. Ostatně, co by to bylo za Japonsko bez suši? (Pokračování článku.)

Nudle v japonském bistru.© Robert Štípek, Nudle v japonském bistru.

»» Pokračování článku…


Je 17.3.2012. Jaro pomalu klepe na opršelé okno kavárny. Venku se míhají postavy skryté pod deštníky a kličkují mezi kalužemi. Scéna, která by se mohla odehrávat kdekoli na světě…

Trochu mi to připomíná pocity, které mě ovládly nedávno v ulicích Moskvy. Tentokrát se s Aničkou “ztrácíme v překladu” japonských ulic a uliček, do nocí blikajících tokijských neonů i zasněžených kopců kdesi v Nikko. Válčíme s neznalostí japonského obrázkového písma a absencí informací v angličtině…

Cestování mě vždy naplňovalo, ale čím dál častěji si uvědomuju jak dokáže vysilovat. Není to poprvé, kdy Anička při našich společných cestách povzdechne se slovy: “Pojedeme na dovolenou až se vrátíme domů?”.

Měl bych být nadšený ze všech téch chutí a vůní. Pobíhat od chrámu ke svatyni a zase zpět. Od jednoho bistra s nudlemi k druhému. Misto toho přemýšlím co mě na cestováni vlastné baví? Jsme zaseklí kdesi v Yokohamě. Po dvou hodinách hledáni správné autobusové zastávky a místa, kde se dají koupit jízdenky. Promočení. V situaci kdy vám nikdo nerozumí a neumí poradit. Kdy vítězoslavně dorazíte včas k autobusu abyste zjistili, že je plný, protože je třeba si přeci objednávat jízdenku telefonicky…

Je sobotní odpoledne, za okny kavárny se začíná stmívat. Z oblohy se stále snáší ta nekonečná průtrž. Už jen čtyři hodiny do odjezdu dalšího autobusu. Večer najít své místo k přenocování a zítra znovu vyrazit na cestu snášet nepohodlí noční autobusové linky do Kyoto.

Stárnu? Začínám být přesycený zážitky? Kdo ví? Vím jen, že potřebuju dovolenou…

Strana 2 z 1312345...10...Nejstarší »