Autobus poskakuje po serpentýnách horských silnic plných kamení a prachu, zatímco vy se modlíte za alespoň krátký úsek zpevněný betonem. Sesuvy půdy každou chvíli ukrajují okraje silnice a není s podivem, že padesát kilometrů dlouhá cesta do horské vesničky Kabayan trvá pět hodin.
Tady, uprostřed hor, v zemi potomků horských lidí Ifugao, poblíž nejvyšší hory severního Luzonu (Mt. Pulag, 2992 m.n.m.), je má první zastávka na Filipínách. Opět je na čase zkusit, co mé tělo vydrží při toulkách do přilehlých kopců. A aby cesta byla zajímavější, na jejím konci se vydám do jeskyně s mumiemi, které tu leží už stovky let. (Pokračování článku…)
Jedna z mumii v jeskyni na konci meho treku. Kabayan, Filipiny 2010.
Nezdá se to, ale polovina mé cesty utekla tak rychle. Tři týdny v Malajsii po kterých přichází přesun na další tři týdny na Filipínách. Jedna kapitola se uzavírá aby druhá mohla začít a tak než příběh s názvem Malajsie 2009 zcela uzavřu, zkusím shrnout pár pocitů a dojmů do jedné ucelené podoby.
Přiznám se rovnou, že hlavním cílem mé letošní dovolené byly Filipíny, ale skutečnost, že pro pobyt delší než tři týdny je potřeba vyběhat si v Praze víza přidala malajské části mé cesty týden navíc.
Do Malajsie jsem vyrazil z jednoduchého důvodu. Cena zpátečních letenek z Londýna do Kuala Lumpur za 5300Kč byla prostě neodolatelná. Kolem a kolem to vše dohromady otevřelo prostor pro tři týdny v Malajsii, které jsou dost dlouhé na to něco zažít, ale samozřejmě neskutečně krátké na to Malajsii poznat. (Pokracovani clanku…)
Nadstandardní životní úroveň (s ohledem na Asii) přináší do Bruneje ruku v ruce i vyšší ceny, než na které si při cestování napříč Asií rádi zvyknete. Pokud byste se v Bruneji při vašich cestách rádi zastavili, může se vám hodit následující seznam cen vybraných potravin a služeb.
Ceny uvádím v místní měně – brunejském dolaru, který se dá přepočíst na 13Kč. Ceny samozřejmě odpovídají prosinci 2009. »» Pokračování článku…
Filip se tu ptal v komentářích co si zabalit sebou do batohu pro cestu do Malajsie, popřípadě okolních asijských zemí. Nezdá se to, ale ve většině případů si sebou každý veze spíše víc, než míň a zbytečná kila na zádech jsou pak po několik týdnů přítěží.
Pro ty z vás kdo hledáte inspiraci při balení zavazadla zkusím sepsat vše, co mám sebou právě teď a navíc přidám i pár komentářů proč tak a ne jinak. »» Pokračování článku…
Nikdy bych nečekal, že mě mé kroky dovedou až do sultanátu Brunej. Nenápadného sultánství na severu ostrova Borneo ze všech stran obklopeném hranicemi s Malajsií.
Nenápadná, malá země, která se ale trochu liší do zemí ve svém okolí. A za vším stojí ropa. Není divu, že Sultán Hassanal Bolkiah byl ještě před lety nejbohatším mužem světa. A toto bohatství se promítá i do života obyčejných lidí. V Bruneji obyvatelé neplatí zdravotní péči ani školství, platy jsou s ohledem na region nadprůměrné, životní úroveň se blíží západnímu stylu života. A cena benzínu? Litr za 6Kč a nafty za 4,50Kč. Na druhou stranu staleté tradice života na vodě ve fascinujících asijských Benátkách…. (Pokračování článku…)
Je něco po osmé večer, štědrý večer a zase mám tak trochu jiné vánoce. Loni touto dobou jsem byl v Pákistánu, letos na severovýchodě ostrova Borneo – v Malajsii. Je to zvláštní pocit. Zatímco doma se všichni pomalu probouzeli a chystali bramborové saláty, vyráželi ještě na poslední nákupy dárků a zabíjeli kapra, já ležel na pláži a nebo se potápěl mezi stovkami barevných rybek v korálových útesech ostrova Sapi.
Když jsem před rokem seděl sám v křesťanském kostele v Pákistánu a sledoval rozzářený betlém, bylo to zvláštní. Do chvíle, než jsem opět vykročil do rozpálených ulic Karáčí. Letos je to vánoční Malajsie. Země v mnohém západní a přeci jiná. Umělé vánoční stromky v obchodech, vánoční výzdoba i kýčovité postavičky Santa Clause vytváří absurdní vánoční scenérii. (Pokračování článku…)
Vánoční den na ostrově Sapi, severovýchod ostrova Borneo, Malajsie
Jedna z mumii v jeskyni na konci meho treku. Kabayan, Filipiny 2010.
