Horko, prach, ženy na ulicích zahalené v hidžábech, nikábech i burkách, vůně grilovaného jehněčího masa ve vzduchu se mísí se zápachem pouličních stok a odpadků nahromaděných ledabyle na ulicích. Jsem v Kábulu, hlavním městě Afghánistánu. Destinaci, které se cestovatelé raději vyhýbají.

Bezpečnost je asi to první, co člověka napadne při cestě do Afghánistánu. A více než kdy jindy je bezpečnost to hlavní. Nejsem střelec milující dobrodružství za každou cenu a přestože se toulám “jen” ulicemi Kábulu nejsem tu bez přípravy a snažím se dodržovat maximum bezpečnostních doporučení.

Je snadné na možná rizika zapomenout. Město si žije svým chaotickým tempem a nedá vám rizika pocítit. A přesto 14 dnů zpátky Taliban ostřeloval raketami kábulské mezinárodní letiště a každý měsíc proběhnou sebevražedné bombové útoky. (Pokračování článku.)

»» Pokračování článku…


Kdyby se mě nedávno někdo zeptal co budu dělat příští rok v březnu, netušil bych co odpovědět. Teď už odpověď znám: “Budu v Japonsku!”.

Jsou věci, které prostě nenaplánujete. Přichází nečekaně. Stejně jako aktuální nabídka letenek Aeroflotu na trase Řím – Tokio a zpět za 6983Kč. (při rezervaci zadejte slevový kód “Akcniletenky.com2011”). Z Prahy do Říma létá pravidelně například Wizzair za nějakých 1500Kč. Pro mě to znamená letenky do Japonska komplet za cca 8500Kč.

Vybral jsem si 14 dnů na konci března, kdy se během prvních jarních dnů budu toulat v místech neznámých. Opět sbalím svůj batoh, přidám průvodce Lonely Planet a nechám se unášet co nejdál od běžných starostí…

Japonsko© Bogdan Lazar, Chrám Senso-ji, Asakusa, Tokio, Japansko.


Už nikdy nebudu říkat nikdy. Prakticky po šesti měsících se budu opět vracet do Indie, tentokrát už po šesté…

Léto pro exotické cesty nemám rád, v Asii stoupají teploty ke 40°C ve stínu, monzuny skrápí rozpálené ulice a dusno by se dalo krájet. Jediným únikem tak mohou být hory, kde teploty klesají k sympatickým 25°C. Můj vysněný návrat do nepálských Himalájí se ukázal na léto jako nevhodný. Mračna a deštivé počasí dokonale kazí výhledy na majestátné osmitisícovky a tak po chvilce uvažování padla myšlenka na indický Ladakh přezdívaný jako Malý Tibet. Jeho řídce osídlené náhorní plošiny obklopené himalájským pohořím jsou opět zcela jinou Indií, které mě vždy lákala. Nejvhodnější obdobím pro návštěvu Ladakhu je právě období od července do září a pokud započítáme i poměrně dostupné ceny letenek na lince Praha – Dillí (Finnair, 13 580Kč), nebylo co řešit.

Od 25.6. do 18.7. se tak znovu budu toulat kdesi v Asii. Společně s Aničkou se vydáme do kopců kde vlají tibetské modlitební praporky šeptající své mantry větru, budeme roztáčet modlitební mlýnky v buddhistických Gompách a vyrážet na trek v místech, kde jaci dávaji dobrou noc.

Stakna Gompa, Ladakh, Indie© Bartosz Hadyniak, Stakna Gompa, Ladakh 2008.


Zatímco jsem se před týdnem vrátil ze svých oblíbených toulek Marokem, mé myšlenky už směřují k pravidelné zimní cestě do teplých krajin. Opět vhodím pár kousků oblečení do batohu a opět se vydám na východ. A opět bude cílem mé cesty Indie.

Do Indie odlétám 27.12.2010 a půjde o mou pátou cestu do této země. Vnitřně však vím, že na delší dobu poslední. Už při posledním pobytu před dvěma lety jsem zjistil, že ta neskutečná Indie v mých očích nenávratně mizí a stává se „jen tou“ Indií. Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak se Indie postupně mění. Indie před osmi lety a dnes. Indie žijící ve vlastním světe a Indie měnící se pod vlivem moderních technologií…

Před osmi lety jsem odlétal do Indie jen s hrubými informacemi a průvodcem Lonely Planet v batohu, dnes jsou na internetu desítky českých cestopisů, rad a doporučení. Před osmi lety brázdily ulice Delhi rozpadající se auta a rikšové, letos už vás přímo z letiště odveze nově otevřená linka metra. Před osmi lety byl problém jen s obyčejným mobilním roamingem, dnes najdete signál na každém kroku a kavárny s vysokorychlostním internetem vás spolehlivě spojí se světem.

Přestože se Indie mění, zůstává v mnoha ohledech svá. A právě za těmito místy a okamžiky se do Indie vracím. Letos navíc se svou přítelkyní, pro kterou bude Indie prvním krokem na asijskou půdu.
Vím že příští rok povede cesta jinam. Stále čekají země jako Indonésie, jihovýchod Asie v podobě Laos – Kambodža – Vietnam, méně navštěvované země střední Asie, ale také střední a jižní Amerika…

Indie


Jednou to přijít musí. Je jedno jestli jste na dovolené týden, měsíc nebo půl roku. V jeden okamžik si uvědomíte, že za pár dnů se vracíte domů a z právě prožívaných zážitků se stanou jen vzpomínky. Přepadne vás lehká melancholie, těšíte se domů, ale zároveň se vám z dovolené nechce. A pak je tu den návratu, poslední východ slunce, poslední koupel v ranním moři, poslední snídaně ve vaší oblíbené pouliční restauraci, poslední cesta místní dopravou, poslední rozloučení… dveře letadla se zavřou a vše končí. Stejně tak pro mě před třemi týdny…

Srí Lanka

Šest týdnů strávených v Pákistánu, Indii a Srí Lance uteklo jako voda. Odlétáte z rozpálených končin a vracíte se do promrzlé Evropy. Zpátky za svými blízkými, zpět do práce a k běžným povinnostem. Tyto okamžiky spojené s návraty jsou strašně zvláštní. Mísí se ve vás pocity všech druhů, ale jedna věc je zřejmá – dovolená skončila.

Přemýšlím jestli, a kdy, se do Indie a na Srí Lanku opět vrátím. V Indii jsem byl počtvrté, na Srí Lance s odstupem jednoho roku podruhé. Je na čase vyrazit do jiných končin, ale to jsem si říkal už několikrát. Indie a její okolí se pro mě stalo osudovou destinací. Neskutečně pestrá část světa s minimálními náklady na dopravu a pobyt dělají z Asie těžko překonatelného favorita. Ale už letos jsem zažíval v Indii pocity, které mi jasně dávaly na jevo, že je na čase vyrazit jinam. To co je pro člověka, který do Indie přijede poprvé, exotické, fantaskní, neuvěřitelné, se pro mě stalo samozřejmé, běžné a nepřekvapující. I tak ale nevěřím, že jsem tu byl naposledy…

Stejně jako loni, i letos mě čeká řada velmi krátkých cestování po Evropě. Zaletět si tu do Paříže, tu do Benátek, tamhle do Stockholmu či Istanbulu. Vždyť jen deset dnů po návratu ze Srí Lanky už jsem se procházel ulicemi Amsterdamu, v březnu letím do Švýcarska, Benátek a Milána. V dubnu znovu do Londýna…  Tohle je život, který mi snad nikdo nevezme a vzpomínky, zkušenosti a prožitky zůstanou navěky. A pak příjde zima, čas vánoc, čas na další delší cestu…


Je Srí Lanka bezpečná? Je možné tam jet na dovolenou aniž by nám hrozilo nebezpečí? Vždyť je tam válka! Logické otázky řady lidí, kteří by tento ostrov rádi navštívili, ale neví jestli je to dobrý nápad. Zkusím na tento dotaz odpovědět následujícím shrnutím.

Válka. Pod tímto pojmem si vždy představím druhou světovou válku následovanou obrázky televizní stanice CNN z konfliktů v Kuvajtu či Afghánistánu. Na Srí Lance je také válka. Ale je to válka trochu jiná. Válka odehrávající se na izolovaných částech ostrova, kam se turisté prakticky nemají šanci dostat, válka o které ani nevíte, i když tu jste. Snad jen propagandistické plakáty s hrdinnými vojáky národní armády a vojenské kontroly a základny dávají napovědět, že něco jako vojenský konflikt tu na Srí Lance existuje. (Pokračování článku…)

Vojak na Sri Lance »» Pokračování článku…


Na plážích nikdy dlouho nevydržím a i když jsem na Srí Lanku letos zaskočil jen proto, abych si užil moře po cestování v Pákistánu a Indii, moje plány se stále mění. Velké památky a turistická místa jako Anuradhapura, Polonnaruwa, Sigyria, Dambulla, Kandy, Adamova hora… to vše letos ignoruji. Ostatně, uvedená místa jsem si užil přesně před rokem. Naopak, zvědavost mě táhne do míst, která jsou trochu z ruky a turisté sem prakticky nezavítají. Takovými místy byly i Maligawila s vysokými sochami ukrytými v džungli a Kataragama, třetí nejuctívanější místo na Srí Lance. (Pokracovani clanku…)

Buddha v Maligawila
»» Pokračování článku…

Strana 1 z 41234