Slunce prostupuje větvemi pokroucených borovic, kouř z vonných tyčinek rozráží dlaně poutníků ovívající dýmem svá těla ve snaze zbavit se nemocí a upevnit si zdraví. Jejich proud prochází pod mohutnou bránou a zastavuje se v úklonu před buddhistickým chrámem Zenkō-ji. Horizont rámují zasněžené vrcholky přilehlých hor, a přestože je teplý jarní den, mrazivý horský vzduch ještě občas nutí dopnout si bundu pevně ke krku.

Ospalé sobotní dopoledne dává jen těžko uvěřit, že v tomto poklidném maloměstě se před pár lety konaly zimní olympijské hry. Vítejte v Naganu. (Pokračování článku.)

Nagano© Robert Štípek, Nagano, Zenkō-ji, Japonsko.

Do Japonska jsem se vrátil po třech letech. Namísto pobíhání po památkách s knižním průvodcem v ruce mě teď o to víc baví jen tak se procházet úzkými zapadlými uličkami i širokými bulváry měnící své barvy podle digitálních reklam zobrazovaných na stěnách jeho prosklených budov, ochutnávat v zapadlých restauracích nudlové polévky ramen upravené na sto a jeden způsob či bavit se pohledem na hráče obskurních počítačových her v místních hernách.

Nagano spojuje s Tokiem pohodlná linka rychlovlaku Shinkansen. To, co autům zabere tři a půl hodiny překoná Shinkansen za hodinu a půl. Pohodlí, na které se zvyká velmi snadno.

Už řadu let jsem si zvykl cestovat bez konkrétních plánů, jen s rámcovou představou v hlavě. Nevím, kde budu pozítří, neřkuli dny následující. Improvizuji, nechávám se unášet náladou i kouzlem míst, na která se dostanu. I proto ještě ráno na nádraží využívám WiFi zdarma od japonských drah abych si online našel ubytování pro dnešní noc. O pět minut později už se ubytovávám v hotelu přes ulici, což úspěšně mate recepční, které ještě nestihla dorazit moje rezervace, zatímco já už stojím v hotelu s batohem na zádech.

Nagano. Skutečně provinční malé podhorské městečko, které, zdá se, nerušeně přežilo pozornost celého světa, když v roce 1998 hostilo osmnácté zimní olympijské hry. Je s podivem procházet se klikatícími se uličkami malých rodinných domků s předzahrádkami aby se mezi nimi, z ničeho nic, tyčila proslulá hokejová hala Big Hat, kde čeští hokejisté „otevírali zlatou bránu olympijského turnaje“ a „přepisovali dějiny“.

Rozezněly se chrámové zvonce, na větve stromů navazují lidé stále nové a nové vzkazy a modlitby ukryté v papírových uzlíkách, vrcholky hor začínají halit první mraky a prostor kolem chrámu Zenkō-ji zaplnil smích probíhajících neposedných dětí. Až příliš mnoho lidí láká zdejší poutní místo a tak jako mnohokrát opouštím trasu turistických skupinek. Stačí sejít pár kroků z cesty a objevíte místa, která jsou ukryta pozornosti a přesto stejně úchvatná. Kroky mě vedou přes hřbitov k přilehlému chrámu, kde zůstávám zcela sám. Slunce čaruje svou stínohru, ticho se rozprostírá kolem a čas ledabyle plyne. Svět kolem mne je jen můj. Přitom stačilo jen trochu sejít z cesty a nenechat se unášet davem. Je poklidná sobota 14. března 2015 a předemnou ještě řada dalších dnů v zemi vycházejícího slunce. Co víc si přát?

Nagano© Robert Štípek, Tokio, rychlovlak Shinkansen do Nagana, Japonsko.



Související články:


RSS

6 Komentářů

  1. Ahoj, máš skvělý blog, ty cesty ti závidím! A perfektní design blogu :)

    #1 Dee (20.06.2015)
  2. Tak teraz si ma úplne dostal, asi zruším Thajsko a pôjdem do Japonska :)

    #2 Simona v Japonsku? (17.12.2015)
  3. Dobrý den,

    chci se zeptat na kolik cca. výjde taková cesta ?

    #3 Dotaz (04.06.2016)
  4. Super fotky, už se také těším, až se do Japonska znovu podívám. :-)

    #4 Japonskoo.cz (19.06.2016)
  5. Ahojky, jedem do Japonska v dubnu??
    Mas prosim nejake fajn typy?? Cestu ted spradame dokupy.Moc diky
    Renda

    #5 Renda (13.01.2017)
  6. Super článok! Určite budem sledovať ďalej!:)

    #6 Dorota (11.08.2017)

Přidejte svůj komentář: