Horko, prach, ženy na ulicích zahalené v hidžábech, nikábech i burkách, vůně grilovaného jehněčího masa ve vzduchu se mísí se zápachem pouličních stok a odpadků nahromaděných ledabyle na ulicích. Jsem v Kábulu, hlavním městě Afghánistánu. Destinaci, které se cestovatelé raději vyhýbají.

Bezpečnost je asi to první, co člověka napadne při cestě do Afghánistánu. A více než kdy jindy je bezpečnost to hlavní. Nejsem střelec milující dobrodružství za každou cenu a přestože se toulám “jen” ulicemi Kábulu nejsem tu bez přípravy a snažím se dodržovat maximum bezpečnostních doporučení.

Je snadné na možná rizika zapomenout. Město si žije svým chaotickým tempem a nedá vám rizika pocítit. A přesto 14 dnů zpátky Taliban ostřeloval raketami kábulské mezinárodní letiště a každý měsíc proběhnou sebevražedné bombové útoky. (Pokračování článku.)

Nemám pocit, že je pravděpodobné se do něčeho takového připlést, přesto vám drobnosti rizika připomenou. Stejně jako včera při cestě do kopců na kraji města, kdy západ slunce maloval neskutečné výhledy. Na malé pevnosti nad městem se mě ujali dva policisté a přestože neuměli ani slovo anglicky, přesvědčili mě, že bude v mém zájmu aby mě bezpečně dovedli dolů do ulic města a pohlídali si mě, dokud jsem nenastoupil do taxiku směr hotel. Jejich obavy o mou bezpečnost byly více než výmluvné.

Ostatně… můj hotel mi připomíná malou pevnost. Zástupy těžce ozbrojené ochranky, opevněný vchod s postupně čtyřmi bezpečnostními dveřmi otevíranými ochrankou zevnitř než se dostanete do lobby hotelu. Důvod? Sebevražedný útok na hotel před 7 lety, který přinesl 17 mrtvých…

Kábul vás umí pohltit a vstřícnost a pohostinnost místních nelze nemilovat. K tomu však třeba nezapomenout na bezpečnost, splývat s davem, neupozorňovat na sebe, nevytvářet konflikty, netoulat se po nocích a mít pokoru a respekt k místním zvykům, kultuře a lidem. Tahle země si respekt zaslouží, ikdyž její cesta k bezpečnosti bude ještě dlouhá…



Související články:


RSS

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář: