Počasí je nevyzpytatelné kdekoli na světě. Když si ale naplánujete dovolenou na konkrétní období, nečekáte že bude dělat psí kusy. Možná už jsem po všech těch návštěvách Indie nepřízeň počasí z hlavy úplně vytlačil. Možná.
Ve stejném období jezdím do Indie pravidelně, vždy přelom roku. Jen jednou to byl březen/duben. Prosinec na severu Indie patří mezi chladné měsíce, ale zatímco v Praze padají teploty hluboko pod bod mrazu, tady je přes den při sluníčku počasí na tričko. Příjemných 22 stupňů je tak akorát na rozehřátí. Jen co však slunce zajde, teploty dokáží spodnout blízko k nule.
První den v Delhi letos počasí nepřálo. Mlha, chladno, sem tam déšť. Nebylo těžké změnit plán a odjet do Amritsaru o den dřív. Amritsar nás ale přivítal stejně pohostinně. A to už nám vlezlý chlad a šedivá obloha začala vadit. Před námi zbývala cesta do Dharamsaly a Mcleod Ganj – sídla současného Dalajlámy. Pohled na předpověď počasí zbořil i tyto plány. Déšť a teploty kolem osmi stupňů nebylo to co naše zmrzlá těla potřebovala. Do Dharamsaly už jsme nejeli, naopak vyrazili na jih přes Jaipur do Jodhpuru. Šest set kilometrů zpátky na jih a zase přišlo teplo a vrátilo se slunce.
Je neskutečné jaké rozdíly v počasí může znamenat jeden noční přejezd vlakem, pár stovek kilometrů vzdálenosti. Po letošní cestě už si budu moc dobře pamatovat, že na sever od Delhi je v prosinci prostě chladno a do států Himačalpradéš, Uttarpradéš a Pandžáb je lepší zavítat v říjnu/listopadu nebo březnu/dubnu. Když totiž ležíte na pokoji zabalení do spacáků, přikrytí dvěma dekami a od pusy vám stoupá pára, není to to pravé ořechové. Stejně jako dnes ve Fatehpur Sikrí.
Jediné co nás teď zabalené pod dekou hřeje, je myšlenka na rozpálené bílé pláže Goa, kam se už za pár dnů (za odměnu) přesuneme. Zaslouženě!
Amritsar patří mezi místa, která mě v Indii vždy svým způsobem fascinovala. Síla jedné víry, jedné myšlenky, jednoho přesvědčení dokazála vytvořit zázemí pro potulné poutníky či chudáky ulic a zároveň nabídnout očistu duše a nalezení vnitřního klidu pro deseti tisíce Sikhů, kteří sem putuji do svého Zlatého chrámu – denně.
Pětset let staré náboženství vzniklo nedaleko od Amritsaru, na území dnešního Pákistánu, jako reakce na zavedený kastovní systém. Rovnost jednoho k druhému je dodnes hlavní myšlenkou, která se tu nedá přehlédnout. (Pokračování článku…)
Věštící rosničky avizovaly prosluněnou oblohu a 22 stupňů ve stínu. Ideální počasí pro první dny v Delhi. Kdeže! Ty mrchy si s námi jen hrály. Den před naším příletem letiště rušilo několik letů a o den později křídla našeho letadla krájela mlhu, kterou by nám záviděl i Rákosníček.
Co naplat. Tohle prostě nevyšlo. Chladno, vlezlá mlha a do toho i první kapky deště. Měníme pohotově plány a místo aklimatizačních dvou dnů rezervujeme hned první den místenku na noční spoj do Amritsaru. Utéct je snad to jediné, co v tuhle chvíli dává smysl. »» Pokračování článku…
Zatímco jsem se před týdnem vrátil ze svých oblíbených toulek Marokem, mé myšlenky už směřují k pravidelné zimní cestě do teplých krajin. Opět vhodím pár kousků oblečení do batohu a opět se vydám na východ. A opět bude cílem mé cesty Indie.
Do Indie odlétám 27.12.2010 a půjde o mou pátou cestu do této země. Vnitřně však vím, že na delší dobu poslední. Už při posledním pobytu před dvěma lety jsem zjistil, že ta neskutečná Indie v mých očích nenávratně mizí a stává se „jen tou“ Indií. Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak se Indie postupně mění. Indie před osmi lety a dnes. Indie žijící ve vlastním světe a Indie měnící se pod vlivem moderních technologií…
Před osmi lety jsem odlétal do Indie jen s hrubými informacemi a průvodcem Lonely Planet v batohu, dnes jsou na internetu desítky českých cestopisů, rad a doporučení. Před osmi lety brázdily ulice Delhi rozpadající se auta a rikšové, letos už vás přímo z letiště odveze nově otevřená linka metra. Před osmi lety byl problém jen s obyčejným mobilním roamingem, dnes najdete signál na každém kroku a kavárny s vysokorychlostním internetem vás spolehlivě spojí se světem.
Přestože se Indie mění, zůstává v mnoha ohledech svá. A právě za těmito místy a okamžiky se do Indie vracím. Letos navíc se svou přítelkyní, pro kterou bude Indie prvním krokem na asijskou půdu.
Vím že příští rok povede cesta jinam. Stále čekají země jako Indonésie, jihovýchod Asie v podobě Laos – Kambodža – Vietnam, méně navštěvované země střední Asie, ale také střední a jižní Amerika…
Autobus poskakuje po serpentýnách horských silnic plných kamení a prachu, zatímco vy se modlíte za alespoň krátký úsek zpevněný betonem. Sesuvy půdy každou chvíli ukrajují okraje silnice a není s podivem, že padesát kilometrů dlouhá cesta do horské vesničky Kabayan trvá pět hodin.
Tady, uprostřed hor, v zemi potomků horských lidí Ifugao, poblíž nejvyšší hory severního Luzonu (Mt. Pulag, 2992 m.n.m.), je má první zastávka na Filipínách. Opět je na čase zkusit, co mé tělo vydrží při toulkách do přilehlých kopců. A aby cesta byla zajímavější, na jejím konci se vydám do jeskyně s mumiemi, které tu leží už stovky let. (Pokračování článku…)
Jedna z mumii v jeskyni na konci meho treku. Kabayan, Filipiny 2010.
Nezdá se to, ale polovina mé cesty utekla tak rychle. Tři týdny v Malajsii po kterých přichází přesun na další tři týdny na Filipínách. Jedna kapitola se uzavírá aby druhá mohla začít a tak než příběh s názvem Malajsie 2009 zcela uzavřu, zkusím shrnout pár pocitů a dojmů do jedné ucelené podoby.
Přiznám se rovnou, že hlavním cílem mé letošní dovolené byly Filipíny, ale skutečnost, že pro pobyt delší než tři týdny je potřeba vyběhat si v Praze víza přidala malajské části mé cesty týden navíc.
Do Malajsie jsem vyrazil z jednoduchého důvodu. Cena zpátečních letenek z Londýna do Kuala Lumpur za 5300Kč byla prostě neodolatelná. Kolem a kolem to vše dohromady otevřelo prostor pro tři týdny v Malajsii, které jsou dost dlouhé na to něco zažít, ale samozřejmě neskutečně krátké na to Malajsii poznat. (Pokracovani clanku…)
Nadstandardní životní úroveň (s ohledem na Asii) přináší do Bruneje ruku v ruce i vyšší ceny, než na které si při cestování napříč Asií rádi zvyknete. Pokud byste se v Bruneji při vašich cestách rádi zastavili, může se vám hodit následující seznam cen vybraných potravin a služeb.
Ceny uvádím v místní měně – brunejském dolaru, který se dá přepočíst na 13Kč. Ceny samozřejmě odpovídají prosinci 2009. »» Pokračování článku…
Filip se tu ptal v komentářích co si zabalit sebou do batohu pro cestu do Malajsie, popřípadě okolních asijských zemí. Nezdá se to, ale ve většině případů si sebou každý veze spíše víc, než míň a zbytečná kila na zádech jsou pak po několik týdnů přítěží.
Pro ty z vás kdo hledáte inspiraci při balení zavazadla zkusím sepsat vše, co mám sebou právě teď a navíc přidám i pár komentářů proč tak a ne jinak. »» Pokračování článku…
