Amritsar patří mezi místa, která mě v Indii vždy svým způsobem fascinovala. Síla jedné víry, jedné myšlenky, jednoho přesvědčení dokazála vytvořit zázemí pro potulné poutníky či chudáky ulic a zároveň nabídnout očistu duše a nalezení vnitřního klidu pro deseti tisíce Sikhů, kteří sem putuji do svého Zlatého chrámu – denně.

Pětset let staré náboženství vzniklo nedaleko od Amritsaru, na území dnešního Pákistánu, jako reakce na zavedený kastovní systém. Rovnost jednoho k druhému je dodnes hlavní myšlenkou, která se tu nedá přehlédnout. (Pokračování článku…)

Amritsar, Golden Temple, Zlaty chram

Komplex Zlatého chrámu byl v Amritsaru zbudován na konci 18. století. Na čtvercovém půdorysu obehnaném skromným parkem leží několik správních a servisních budov, které zajišťují zázemí pro samotný Zlatý chrám umístěný uprostřed umélého čtvercového jezírka. Jen z jedné strany spojen s břehem kamennou lávkou a kolem dokola obehnán mramorovým chodníkem zvaným Parkarma. Jezírko nabízí posvátné koupele – teď v prosinci s teplotou vzduchu kolem deseti stupňů spíše otužilcům.

Po celý den předčítají představení Sikhů uvnitř Zlatého chrámu z posvátné knihy Guru Granth Sahib, ve vzduchu se nese nepřestávající zpěv a především v noci se celý prostor prozáří odlesky 750 kilogramů zlata pokrývající polovinu celého chrámu.

Sikhové to nikdy neměli snadné. Potlačování vládnoucími Mughaly, kolonizujícími Brity nebo naposledy Indirou Gandhi která v roce 1984 vyslala Indickou armádu která v Amritsaru krvavě zaůtočila ve znaze potlačit rebelující Sikhy snažící se odtrhnout od Indie a založit vlastní zemi – Khalistan. A přesto se podstata jejich víry nezměnila. Každý pocestný dostane ve Zlatém chrámu nocleh zdarma (turisté vlastní oddělené prostory, Indové přeplněné místnosti a často jen prostor na holé zemi kdekoli po areálu) a stejně tak plnohodnotné jídlo, které místní kuchyně vaří 24 hodin denně. Více než 70 000 strávníků dostane denně na talíř vařenou rýži, rýžovou kaši, čočkovou omáčku a placky čapátí. Vše uvařeno desítkami dobrovolníků, kteří zde pracují bez nároku na odměnu. Připravit suroviny, uvařit, rozdat hladovým (sedícím ve velké jídelně jeden vedle druhého na hole zemi a s pokorou čekající na svůj příděl), umýt nádobí a znovu….

Tento systém by bez silné viry nemohl existovat. Indie je k tomu jako stvořená. Dávající a přijímající. Ruku v ruce. Rovnou měrou.

SOUVISEJICI FOTOGRAFIE:



Související články:


RSS

2 komentáře

  1. opět super fotky a opět si řikám, že bych si je kldině vytisknul a vyvěsil doma v obyváku, paneláku..abych tak aspoň malinko taky cestoval, měj se tam pěkně Dagobertíno :-)

    #1 Pepa (07.01.2011)
  2. Dik Pepo, ale tohle jsou vazne jen vycvaky. Pocasi nepralo a jsou tak veskrze dokumentacni. Presto jsem rad ze se libi!

    #2 admin (08.01.2011)

Přidejte svůj komentář: