Je konec listopadu a sněhové vločky doprovázené zmrzlým deštěm šlehají do tváře o sto šest. Je zima. Ruská zima. Asi to bude tím, že se procházím ulicemi Moskvy…

Šedivé ulice přechází v šedivé mraky a sem tam nad střechami září rudé hvězdy. Malé pravoslavné kostelíky se tísní vedle mohutných stalinistických staveb z éry budovatelského socialismu. Na ně se vzápětí lepí nové prosklené budovy – svatostánky moderního kancelářského lidu.

Moskva© Robert Štípek, Chrám Vasila Blaženého, Moskva 2011.

Není nic snažšího, než ukrýt se pod povrch města, do některé ze 182 zastávek moskevského metra. Ztěží otevřete těžké mosazné dveře se skleněnou výplní, minete nefungující automaty na prodej jízdenek, probojujete se dlouhými frontami k malému okénku, zaplatíte 28 rublů za jednu jízdu a davy lidí se necháte dál unášet přes turnikety do útrob omšelých chodeb ústících do velkoryse pojatých nástupišť. Štukované stropy, obrovské mnoharamenné lustry osvětlující mohutné klenby zdobené mozaikami vyobrazující šťastný pracující lid. Moskevské metro toho zažilo mnohé. Téžké uvěřit, že veřejnosti bylo otevřeno už v roce 1935. O něco méně obtížná je představa čtyř dalších linek metra, které byly tajně postaveny hluboko v podzemí pro vojenské a bezpečnostní účely…

Devět milionů cestujících denně je unášeno moskevským metrem jak jednolitá hmota. Zprava doleva, zleva doprava, dolů a zase zpět na povrch. Necháváme se unášet s ní aby nás v zápětí opět pozdravil mrazivý déšť.

Je sobota 26.11.2011 a posílám srdečné pozdravy z Moskvy. Šedivého světa který začíná svírat nelítostná ruská zima.


Cestování pro mě vždy znamenalo neskutečné množství zážitků a vzpomínek. Snad každý se snaží své vzpomínky uchovat v podobě fotografií. Místo, čas, okamžik… Vše zaznamenáno v obrázcích.

Stejně tak každý se chce o své fotografie podělit. Dnes nejčastěji jejich prostým zveřejněním na Facebooku. Pokud je ale chcete ukázat babičce o víkendové návštěvě, nebo přátelům v kavárně, musíte v dnešní digitální době vzít notebook a mačkat se u monitoru.

Fotoknihy z cest© Robert Štípek, Fotoknihy plné fotografií z cest.

Vždy jsem měl rád, když se fotografie stanou něčím hmatatelným – když fotografie necháte vyvolat ve fotolabu a můžete je nechat kolovat mezi přáteli u stolu, nebo je naaranžovat do kvalitních fotoalb a fotografie k vám promlouvají při otáčení jednotlivých stránek. »» Pokračování článku…


Naše sedmidenní horské putování indickým Ladakhem se pomalu blíží k závěru. Za sebou máme pět dnů a v nohách rovných 90 kilometrů. Před námi poslední strmé stoupání nad 5000 metrů nad mořem, posledních 20 kilometrů ve dvou dnech…

DEN 6: THACHUNGTSE – NIMALING
Délka treku: 7km, 2,5-3 hodiny. Thachungtse: 4300 m.n.m., Nimaling: 4750 m.n.m.

Předposlední den. V myšlenkách odpočítáváme do konce cesty. Už jen jednou postavíme stan, už jen jednou povečeříme instantní polévku, už jen jednou… Ale ještě dvakrát musíme vyrazit po vyšlapaných stopách a za otisky koňských kopyt v prašných cestičkách. (Pokračování článku…)

gongmarula© Robert Štípek, Pohled z GongmaruLa (5200 m.n.m.), Ladakh, Indie 2011.

»» Pokračování článku…


Během prvních dvou dnů jsme překonali 29 kilometrů a vystoupali přes 1200 výškových metrů. A to byl teprve začátek naší “procházky indickou přírodou”.

Před námi bylo ještě pět dnů a více než 80 kilometrů s dvěma výstupy nad 5000 m.n.m. S batohy na zádech a jako jediní bez průvodců i bez nosičů. (Pokračování článku…)

Pohled z GandaLa na vesnici Shingo ležící v polovině cesty k našemu cíli – vesnici Skyu.

»» Pokračování článku…


Co jiného v letní Indii zmáčené monzuny, než vyrazit do hor! Ladakh, ukryt na severním výběžku Indie mezi himalájskými pohořími je ta pravá volba. Nadmořská výška až přes 5000 m.n.m. zajišťuje příjemné teploty kolem 23°C a celoroční srážky 50mm zase slibují prakticky bezdeštný pobyt.

Treků je v Ladakhu celá řada. Od několika málo dnů až po 14 denní výpravy. My zvolili nejpopulárnější trek v okolí Lehu – Markha Valley, který svou trasou, i délkou 7 dnů, nejvíce vyhovoval našim představám. O tom, že to nebyla procházka růžovou zahradou budou vyprávět následující řádky doplněné o řadu fotografií. (Pokračování článku…)

Leh© Robert Štípek, Leh, Indie 2011.

»» Pokračování článku…


Aby bylo jasno – Indie mě fascinuje. Je pestrá, živelná, barevná, historická, pálivá, divoká i ospalá a v neposlední řadě neskutečně levná. Ale zároveň Indie je také žebrající, nepředstavitelně špinavá, nefungující, nelogická, únavná, hlučná, zanedbaná, páchne močí a hromadami odpadků… Tohle je Indie, kterou nesnáším. Nesnáším ji několikrát za den, jindy jí dám den dva šanci, aby mě posléze znovu nutila ji proklínat. »» Pokračování článku…


Pořád si myslím, že do Indie jezdí v létě jen blázen, nebo ten, kdo nemá na vybranou. Pro mě budou tyto končiny vždy ideální po vánocích, kdy ostatní vyráží se snowboardem do Krkonoš zatímco já si balím plavky. Nikdy jsem v létě v Indii nebyl, ale představu o téměř 100% vlhkosti, teplotách šplhajícím ke 40°C ve stínu (zrovna dnes je v Dilí 38°C) a monzunových deštích v nepravidelných intervalech skrápějící zaprášené ulice, mám. Ale Indie je země mnoha podob. Ladakh, na severu u hranic s Tibetem, je místo ukryté vysoko mezi himalájskými pohořími kde nezaprší a nezaprší a s příchodem horkých letních dnů zde jen tak tak stihne roztát sněhová přikrývka.

Ladakh je obklopen horami a hory jsou to hlavní lákadlo svádící obout si pevné boty a vyrazit na trek. Ten se běžným turistům otevírá přávě v období od června do října. I díky trekingu bude tato má šestá cesta do Indie trochu jiná. (Pokračování článku…)

Leh© Georg Hafner, Leh, Indie.

»» Pokračování článku…

Strana 3 z 1312345...10...Nejstarší »