Už nikdy nebudu říkat nikdy. Prakticky po šesti měsících se budu opět vracet do Indie, tentokrát už po šesté…

Léto pro exotické cesty nemám rád, v Asii stoupají teploty ke 40°C ve stínu, monzuny skrápí rozpálené ulice a dusno by se dalo krájet. Jediným únikem tak mohou být hory, kde teploty klesají k sympatickým 25°C. Můj vysněný návrat do nepálských Himalájí se ukázal na léto jako nevhodný. Mračna a deštivé počasí dokonale kazí výhledy na majestátné osmitisícovky a tak po chvilce uvažování padla myšlenka na indický Ladakh přezdívaný jako Malý Tibet. Jeho řídce osídlené náhorní plošiny obklopené himalájským pohořím jsou opět zcela jinou Indií, které mě vždy lákala. Nejvhodnější obdobím pro návštěvu Ladakhu je právě období od července do září a pokud započítáme i poměrně dostupné ceny letenek na lince Praha – Dillí (Finnair, 13 580Kč), nebylo co řešit.

Od 25.6. do 18.7. se tak znovu budu toulat kdesi v Asii. Společně s Aničkou se vydáme do kopců kde vlají tibetské modlitební praporky šeptající své mantry větru, budeme roztáčet modlitební mlýnky v buddhistických Gompách a vyrážet na trek v místech, kde jaci dávaji dobrou noc.

Stakna Gompa, Ladakh, Indie© Bartosz Hadyniak, Stakna Gompa, Ladakh 2008.


Patnáctý den toulání se napříč Indií. Mezi prsty u nohou se prosýpá hladký písek, mořské vlny neustále šumí se svou ledabylou pravidelností, třicet stupňů ve stínu příjemně rozráží lehký vánek. Pláže Goa jsou tou správnou zastávkou před návratem domů.

Společně s Aničkou jsme postupně projeli řadu míst, operativně měnili plány, užili se nekonečného čekání na indické vlaky, obraceli žaludek naruby po záplavě indického jídla a mrzli při nečekaně chladných nocích severu Indie. Ať už jsme se procházeli ulicemi Delhi, kolem Zlatého chrámu v Amritsaru, zaprášenými uličkami růžového města Jaipur, po hradbách pevnosti Mehrangarh Fort nebo chodbách maharádžova paláce Umaid Bhawan v Jodhpuru, odpočívali v parku u Taj Mahalu v Agře, prozkoumávali zapomenuté paláce ve Fatehpur Sikrí, plavili se po Ganze a s pokornou tichostí sledovali spalování mrtvých těl ve Varanasí, ať už jsme byli kdekoli, stálo to za to.

Naše putování ještě nekončí, jen výrazně zvolňuje tempo. Následující fotogalerie je tak průřezem toho, co nás zatím potkalo a minulo… (Pokračování článku…


»» Pokračování článku…


Když každý rok jezdím do Indie a dalších zemí v okolí, slyším od svých znáných stále stejné otázky. “Proč do Indie?” a “Kde na to bereš? To musí stát spousty peněz?” Všem odpovídám to samé. Indie se mi stala osudovou a cenově vyjde téměř stejně draho jako letní dovolená v Egyptě. Nevěříte?

Pro nejsnazší počty lze říci, že stačí pořídit letenku, víza a pak už je jedno jestli budete v Indii 14 dnů nebo dva měsíce. Náklady na jeden den pobytu vás nemusí stát více než 250 korun. Letenky s odletem z Prahy se dají v průběhu roku pořídit od 7000 do 13000Kč (zpáteční včetně všech poplatků). Ceny kolem 11000Kč jsou nejběžnější. Indická víza nedávno o polovinu zlevnila na 800Kč a velvyslanectví Indie vám je připraví do tří pracovních dnů. Pak už stačí sbalit pár drobností do batohu a vyrazit. »» Pokračování článku…


Počasí je nevyzpytatelné kdekoli na světě. Když si ale naplánujete dovolenou na konkrétní období, nečekáte že bude dělat psí kusy. Možná už jsem po všech těch návštěvách Indie nepřízeň počasí z hlavy úplně vytlačil. Možná.

Ve stejném období jezdím do Indie pravidelně, vždy přelom roku. Jen jednou to byl březen/duben. Prosinec na severu Indie patří mezi chladné měsíce, ale zatímco v Praze padají teploty hluboko pod bod mrazu, tady je přes den při sluníčku počasí na tričko. Příjemných 22 stupňů je tak akorát na rozehřátí. Jen co však slunce zajde, teploty dokáží spodnout blízko k nule.

První den v Delhi letos počasí nepřálo. Mlha, chladno, sem tam déšť. Nebylo těžké změnit plán a odjet do Amritsaru o den dřív. Amritsar nás ale přivítal stejně pohostinně. A to už nám vlezlý chlad a šedivá obloha začala vadit. Před námi zbývala cesta do Dharamsaly a Mcleod Ganj – sídla současného Dalajlámy. Pohled na předpověď počasí zbořil i tyto plány. Déšť a teploty kolem osmi stupňů nebylo to co naše zmrzlá těla potřebovala. Do Dharamsaly už jsme nejeli, naopak vyrazili na jih přes Jaipur do Jodhpuru. Šest set kilometrů zpátky na jih a zase přišlo teplo a vrátilo se slunce.

Je neskutečné jaké rozdíly v počasí může znamenat jeden noční přejezd vlakem, pár stovek kilometrů vzdálenosti. Po letošní cestě už si budu moc dobře pamatovat, že na sever od Delhi je v prosinci prostě chladno a do států Himačalpradéš, Uttarpradéš a Pandžáb je lepší zavítat v říjnu/listopadu nebo březnu/dubnu. Když totiž ležíte na pokoji zabalení do spacáků, přikrytí dvěma dekami a od pusy vám stoupá pára, není to to pravé ořechové. Stejně jako dnes ve Fatehpur Sikrí.

Jediné co nás teď zabalené pod dekou hřeje, je myšlenka na rozpálené bílé pláže Goa, kam se už za pár dnů (za odměnu) přesuneme. Zaslouženě!


Amritsar patří mezi místa, která mě v Indii vždy svým způsobem fascinovala. Síla jedné víry, jedné myšlenky, jednoho přesvědčení dokazála vytvořit zázemí pro potulné poutníky či chudáky ulic a zároveň nabídnout očistu duše a nalezení vnitřního klidu pro deseti tisíce Sikhů, kteří sem putuji do svého Zlatého chrámu – denně.

Pětset let staré náboženství vzniklo nedaleko od Amritsaru, na území dnešního Pákistánu, jako reakce na zavedený kastovní systém. Rovnost jednoho k druhému je dodnes hlavní myšlenkou, která se tu nedá přehlédnout. (Pokračování článku…)

Amritsar, Golden Temple, Zlaty chram
»» Pokračování článku…


Věštící rosničky avizovaly prosluněnou oblohu a 22 stupňů ve stínu. Ideální počasí pro první dny v Delhi. Kdeže! Ty mrchy si s námi jen hrály. Den před naším příletem letiště rušilo několik letů a o den později křídla našeho letadla krájela mlhu, kterou by nám záviděl i Rákosníček.

Co naplat. Tohle prostě nevyšlo. Chladno, vlezlá mlha a do toho i první kapky deště. Měníme pohotově plány a místo aklimatizačních dvou dnů rezervujeme hned první den místenku na noční spoj do Amritsaru. Utéct je snad to jediné, co v tuhle chvíli dává smysl. »» Pokračování článku…


Zatímco jsem se před týdnem vrátil ze svých oblíbených toulek Marokem, mé myšlenky už směřují k pravidelné zimní cestě do teplých krajin. Opět vhodím pár kousků oblečení do batohu a opět se vydám na východ. A opět bude cílem mé cesty Indie.

Do Indie odlétám 27.12.2010 a půjde o mou pátou cestu do této země. Vnitřně však vím, že na delší dobu poslední. Už při posledním pobytu před dvěma lety jsem zjistil, že ta neskutečná Indie v mých očích nenávratně mizí a stává se „jen tou“ Indií. Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak se Indie postupně mění. Indie před osmi lety a dnes. Indie žijící ve vlastním světe a Indie měnící se pod vlivem moderních technologií…

Před osmi lety jsem odlétal do Indie jen s hrubými informacemi a průvodcem Lonely Planet v batohu, dnes jsou na internetu desítky českých cestopisů, rad a doporučení. Před osmi lety brázdily ulice Delhi rozpadající se auta a rikšové, letos už vás přímo z letiště odveze nově otevřená linka metra. Před osmi lety byl problém jen s obyčejným mobilním roamingem, dnes najdete signál na každém kroku a kavárny s vysokorychlostním internetem vás spolehlivě spojí se světem.

Přestože se Indie mění, zůstává v mnoha ohledech svá. A právě za těmito místy a okamžiky se do Indie vracím. Letos navíc se svou přítelkyní, pro kterou bude Indie prvním krokem na asijskou půdu.
Vím že příští rok povede cesta jinam. Stále čekají země jako Indonésie, jihovýchod Asie v podobě Laos – Kambodža – Vietnam, méně navštěvované země střední Asie, ale také střední a jižní Amerika…

Indie