Nádech, výdech. Nádech, výdech. Tvař ukrytá za potapěčskou maskou a šnorchl vztyčený nad hladinou. Moře pohupuje tělem v nepravidelném rytmu a oči sledují ten neskutečný život pod hladinou…

Jen co by jeepney popojel z města Dumaguete na ostrově Negros do malé rybářské vesnice Malatapay, jen co by malý člun pro čtyři pasažéry přes osm kilometrů po moři přeplul. Ani se nenadějeme a jsme na ostrově Apo. Ostrově, který napříč přejdete za půl hodiny, ostrov obklopený korálovými útesy a barevným podmořským světem. Necelé dva kilometry na délku plné kopcovitého terénu a prosté vesnice postavené z vlnitého plechu a palmového listí. Domov pro 850 obyvatel, místo kde se pod nohami motají rozesmáté děti s hlubokýma očima a úsměvem od ucha k uchu a kde rybáři chystají své sítě na noční rybolov.

Stačí pár kilometrů od břehu a člověk se rázem ocitá mimo realitu. Odříznutí od civilizace usnadněje nedostupnost elektřiny na celém ostrově, která běží jen po tři hodiny od šesti večer. Po deváté rázem padne tma a na dalších 24 hodin je ostrov opět bez proudu. Člověk najednou neřeší běžné starosti a přizpůsobí své rytmy životu na ostrově se vším co k tomu patří.

Ráno vstát, nasadit vybavení na šnorchlování a jít si zaplavat s metrovými želvami, které pod hladinou ladně plují po vašem boku. Pozorovat vlnění korálů a barevný rej ryb všude kolem vás. Projít se na vyhlídku k majáku, na nejvyšší místo ostrova, hledat malé liduprázdné pláže nebo jen tak šourat nohama po vesnici. “Hello” ozývá se zprava.”Good morning” ozýva se zleva. Do toho vzápetí malé děti vykřikující své “Helooooou” a radující sez našich reakcí. Svět se najednou točí pomaleji a na dva dny se zpomalujeme společné s ním…



Související články:


RSS

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář: