- Datum vydání:31.12.2009
- Komentáře:Žádný komentář
- Kategorie:Filipíny a Malajsie 2009/2010
Nezdá se to, ale polovina mé cesty utekla tak rychle. Tři týdny v Malajsii po kterých přichází přesun na další tři týdny na Filipínách. Jedna kapitola se uzavírá aby druhá mohla začít a tak než příběh s názvem Malajsie 2009 zcela uzavřu, zkusím shrnout pár pocitů a dojmů do jedné ucelené podoby.
Přiznám se rovnou, že hlavním cílem mé letošní dovolené byly Filipíny, ale skutečnost, že pro pobyt delší než tři týdny je potřeba vyběhat si v Praze víza přidala malajské části mé cesty týden navíc.
Do Malajsie jsem vyrazil z jednoduchého důvodu. Cena zpátečních letenek z Londýna do Kuala Lumpur za 5300Kč byla prostě neodolatelná. Kolem a kolem to vše dohromady otevřelo prostor pro tři týdny v Malajsii, které jsou dost dlouhé na to něco zažít, ale samozřejmě neskutečně krátké na to Malajsii poznat. (Pokracovani clanku…)
Kuching, Malajsie. (Stát Sarawak, ostrov Borneo)
První překvapení přišlo už po příletu. Kuala Lumpur nabízí moderní město s veškerým fungujícím vybavením okořeněné asijským stylem. To znamená, že hromadná doprava funguje jak má, řidiči dodržují v rámci možností dopravní předpisy, na kafe si můžete dojít do Starbucks a všude najdete WiFi připojení na internet. Ve srovnání s mými předchozími cestami po Pákistánu, Nepálu, Indii a Srí Lance, kde je vše převrácené na hlavu a místní svět se točí zcela jinou rychlostí než zbytek zeměkoule, přináší Malajsie v podstatě zklamání. Není nic úžasnějšího než být fascinován každý den jen tím, že projdete jednou ulicí v Indii a zažijete toho tolik, co za celou cestu po Malajsii.
Na druhou stranu Malajsie nabízí jiné přednosti. Příroda je to, co této zemi vládne. Rozsáhle pralesy a džungle, zelená barva kam oko dohlédne. Domorodí obyvatelé žijící v odlehlých vesnicích podél řek a k tomu řada kýčovitých ostrovu ležících poblíž celého pobřeží. Stejně tak je zajímavé už jen srovnání poloostrovní části Malajsie – Peninsular s životem na druhé polovině Malajsie zabírající celý sever ostrova Borneo, tedy země Sarawak a Sabah.
Pokud milujete treky v horách a džungli, přijdete si v Malajsii na své. Nevýhodou je, že naprostá většina z těchto míst je ve správě monopolních organizací, které si účtují velmi vysoké ceny za to, že na podobnou cestu vyrazíte. Zaplatit 4200Kč za pět dnů v džungli a putováním za jeskyněmi je cena, kterou utratím pomalu za celé tři týdny v Malajsii. To stejné je s ostrovy. Chcete vyrazit na některou z těch pláží s bílým pískem a sklánějícími se palmami odrážejícími se v azurovém moři plném ryb plavajících mezi korálovými útesy? Žádný problém, ale zaplaťte. Na celém malém ostrůvku vládne jeden resort, který si ceny určuje podle svého a tak dát za dva dny a jednu noc 1500Kč? Nevím, přeci jen je to trochu příliš. Naštěstí výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo a tak za treking v Cameron Higlands nic neplatíte a za noc zaplatíte stovku, nebo na kýčovité malé ostrůvky poblíž Kota Kinabalu běžně jezdí trajekty, které vás rozvezou kam chcete za cca 150Kč.
Pokud milujete historické památky, žasnete nad umem dávných civilizací či předků místních obyvatel a rádi si představujete život, který se odehrával mezi jejich zdmi, v Malajsii si jich moc neužijete. Žádné chrámy, bohatě zdobené kostely či mešity… Žádné hrady a paláce. Na druhou stranu tu jsou zase úsměvy přátelských malajských obyvatel, kteří vás dokáží mile překvapit.
Malajsie mě bavila, ale dnes po pár dnech na Filipínách vím, že tady je život barevnější, pestřejší a pikantnější. Za necelý týden jsem toho na Filipínách prožil tolik, že nevím co dřív vyprávět. A proto vzhůru na Filipíny. Svět rozložený na 1700 ostrovech a s životem, který se opět neodehrává v běžných evropských kolejích…
Žádné komentáře