- Datum vydání:14.01.2009
- Komentáře:1 Komentář
- Kategorie:Mé vlastní cesty, Pákistán, Indie a Srí Lanka 2008/2009
Každá mince má dvě strany. Tou odvrácenou stranou Srí Lanky je její severní část. Najděte si na mapě městečko Omantai, udělejte přímku, pridejte oblast severne od Trincomalee a získáte severní cíp, který byl pod kontrolou organizace Tygři osvobození tamilského Ilámu (Liberation Tigers of Tamil Eelam, LTTE) – spíše známou zkráceně jako Tamilští tygři.
LTTE vznikla v sedmdesátých letech jako seskupení nespokojených mladých Tamilů v reakci na desetiletí oficiální diskriminace sinhálskou vládou z Kolomba. V roce 1983 odstartovali občanskou válku, která se s přestávkami vede dodnes. Byla to údajně právě LTTE, která poprvé přišla se sebevražednými útoky, které si následně osvojily militantní palestinské organizace, jako je například Hamás. Mezi jejich oběti patří i bývalý indický premiér Rádžív Gándhí, který zemřel v roce 1991.
Před rokem srílanská armáda ukončila krátké příměří a začala Tamilské tygry aktivně potlačovat. V těchto dnech se podařilo armádě získat zpět pod kontrolu strategickou dálnici A9 vedoucí do Jaffny a zbytek Tygrů byl zatlačen na severovýchod země.
Sever a jih. Bohatý a chudý bratr. Tamilský sever byl vždy jihem přehlížen a do těchto končin neproudily prakticky žádné finanční prostředky. Zatímco na jihu brázdí autobusy upravené silnice, na severu jste rádi když asfaltu zbylo tak na jeden jízdní pruh a šikovné ruce řidičů se stihnou vyhnout nepříjemným prohlubním, tsunami v roce 2004 na situaci moc nepřidalo. Přesto je sever zajímavý. Příroda tu vykouzlila malebné scenérie. Není divu, že právě na severu najdete několik krásných přírodních rezervací a vy máte pocit, že jste v krajině, kde lišky dávají dobrou noc. (Pokracovani clanku…)
Sever Srí lanky mě vždy zajímal a právě proto jsem se sem chtěl letos vydat. Bylo mi jasné, že čerstvě obsazená dálnice A9 bude jen ztěží připravena pro civilní dopravu a můj plán na cestu do severního cípu okolo města Jaffna nevyjde. I dnes je jediná cesta do Jaffny pomocí leteckého spojení z Kolomba.
Dvě hodiny autobusem z Anuradhapury do Vavuniye a odtud směr Mannar až na západní okraj ostrova, který je vzdálen jen 30 kilometrů od břehů Indie.
Poskakující autobusy mě vezly úmorným horkem a pomalu jsem se blížil k městečku Madhu. Místu, kde ve velkém portugalském kostele z 19. století uchovávají zázračnou sošku Panny Marie z Madhu. Soška, kterou přivezli v roce 1670 katolíci prchající před holandskými pronásledovateli, dokáže prý ochránit věřící před hadím uštknutím. Madhu se stalo nejvýznamnějším poutním místem pro křesťany na celé Srí Lance. Jen po vyhlášení příměří mezi armádou a Tamilskými tygry v roce 2002 sem zavítalo půl milionu poutníků. Dnes by měli poutníci smůlu, stejně jako já.
S úlevou jsem se vysoukal z autobusu a rozpálený asfalt mě přivedl k bráně označující cestu ke kostelu. Ten je jen 12 kilometrů odsud, ale nikdo, kromě armády, sem nemá přístup. Lámanou angličtinou, rukama nohama, s prosíkem, ale stejně marně. Vojáky jsem nepřemluvil, do kostela se prostě nedostanu a tak alespoň malé pózování pro objektiv fotoaparátu a zpátky na cestu do dalšího rozpáleného splašeného autobusu.
Řeknu vám, řítit se padesáti kilometrovou rychlostí přes všechny výmoly a stát v otevřených dveřích, kdy vám polovina těla visí venku protože dovnitř autobusu se už prostě nedokážete nasoukat, má něco do sebe.
Každou chvíli vojenská kontrola, prohledání zavazadel, předložení dokladů a opět na cestu. Krajinou, která nápadně připomíná Hobitín z Pána prstenů. V nádherně zelené krajině vykukují každých dvě stě metrů malé ukryté vojenské posty, ukryté za hliněnými valy obrostlými travou, lemující silnici jak šňůra perel. A když jsme u těch perel. Autobus mě v podvečer dovezl do města Mannar, které bylo dlouho vyhlášené jako naleziště perel. Ty se tu lovily až do koloniálních dob. Dnes je Mannar jen městečkem na konci světa. Zeptáte li se obyvatel na bankomat (ATM) budou na vás s nepochopením pokukovat, když budete hledat internet, odkáží vás do krámku nabízejícím telekomunikační služby a hrdým nápisem „Internet“ na výloze.
„Dobrý den, máte tu Internet?“ ptám se majitelé obchůdku. Ten na mě nejprve kouká a nechápe. Pak ukážu na nápis na skle: „Internet“ opakuji tak aby bylo jasně rozumět a ukazuji přitom na nápis. „Internet ne“ zaznívá v záplavě tamilských slov, kterým zhola nerozumím. Poslední šance na internet ve městě se právě rozplynula jako pára nad hrncem. A jestli si myslíte, že tedy zašlete svým blízkým SMS, zapomeňte. Mobilní signál tu samozřejmě nemají. Alespoň ta noční obloha tu nabízí dokonalé divadlo. Tisíce hvězd vám tu rozehrávájí něco, o čem v Praze můžeme jen snít…
1 Komentář
No nějak si ty pláže po tsunami nedokážu představit. Na Srí lance jsou nádherné pláže a to co popisuješ vypadá jako pláž po válečném vylodění, které se nikdo ani nedotkl. Chodí tam vůbec do moře místní nebo jsou prázdné? To jídlo ti závidím. To je míň než půl stravenky :-)