Každou chvíli sleduju hodiny zavěšené v prostorné chodbě. Čísla se mění pomalu jako by čas skoro vůbec neběžel a země se přestala točit. Za minutu budou čtyři hodiny ráno, 11.11.2012, poslední den našeho letošního putování po Filipínách. Tři týdny za námi a všude kolem mě teď jen velká prázdnota. Zážitky mizí kdesi ve vzpomínkách a v letištní hale milánského letiště je mrtvo jak v postapokalyptickém filmu.

Letiště Miláno – Malpensa. Další noc na letišti. 11.11.2012.

Nesnáším ty okamžiky, kdy trávíte rozlámané noci na letištích. Nemluvě o tom, když máte za sebou už duhou takovou noc v řadě. Poleháváte schoulení jak prašiví psi kdesi v koutě prostorné haly. Hodiny čekání před vámi, hodiny čekání za vámi. Je jedno jestli čekáte na navazující spoj, nebo se vám jen nepodařilo najít rozumné ubytování. V jednom koutě spí babička s dědou, kteří se choulí jeden ke druhému, na druhé straně středostavovský obchodník s kufříkem a dole pod sedačkami ležite vy opření o svůj cestovatelský batoh. Snažíte se spát, ale po chvíli se vždy budíte. Hledáte chvilku soukromí a pohodlí do té doby, než vás vyžene noční uklízeč se svým strojem. Rolety na obchodech zavřené, přepážky leteckých společností potemnělé a do dálky svítí jen opakující se nápisy „uzavřeno“.

Zvláštní svět. Neznámá odvrácená strana veškerého cestování. Když se vrátíte domů, vyprávíte o všech dobrodružstvích, co jste prožili. O nočních letištích se ale příběhy nevypráví. Nechť jsou tyhle poslední řádky z naší cesty věnovány všem nocím na letištích, zavšivených autobusových i vlakových nádražích, potemnělým čekárnám se zmateně pobíhajícími šváby a hodinám stráveným čekáním podél zaprášených cest. I tohle je cestování…



Související články:


RSS

6 Komentářů

  1. Taky jsem párkrát trávil noc na letišti. Jedna většinou není problém, druhou bych už nechtěl. Na druhou stranu musí být člověk tak nevyspalý, že usne jak dřevo.

    #1 Lukáš (04.12.2012)
  2. Znám až moc dobře. Všudypřítomná nuda, vleklost času, nemluvě o tom, že si člověk musí i hlídat věci, když se dostane do „lepší společnosti“. Jedinou útěchou v takové situaci je to, když pomyslíme na to, že nejsme jediní na světě v téhlé situaci…

    #2 Lumík (03.01.2013)
  3. Pravda, na letišti by se člověk mohl dozvědět super cestovatelské příběhy, ale realita je jiná.

    #3 Tomáš (17.09.2013)
  4. Jo, vzpomínám si na jedno takové čekání na Vídeňském vlakovém nádraží,kdy se mnou v čekárně spala partička řekl bych bezdomovců, já v bundě zapnutej ke krku a s taškou omotanou kolem ruky a pod hlavou :)

    #4 Vrata (02.01.2014)
  5. Ten link hore nefunguje, admin, mozes ho zmazat. Tu je funkcny

    http://bezmapy.com/noc-na-letisku-ziaden-problem/

    #5 Bez mapy (13.10.2014)
  6. Jaký si to uděláš,takový to máš.. I noc na letišti může být zajímavá,když se na to podíváte jinýma očima… Pokud se na to začnete dívat skrz objektiv,dáte mi za pravdu :)) Pokud máte stejně jako já rádi industriální památky,fotíte a zajímáte se o fenomén zvaný urbex,doporučuju fotosoutěž od Canonu http://www.hledejnovadobrodruzstvi.cz

    #6 Lucie (15.09.2015)

Přidejte svůj komentář: