Vánoce v Malajsii


Je něco po osmé večer, štědrý večer a zase mám tak trochu jiné vánoce. Loni touto dobou jsem byl v Pákistánu, letos na severovýchodě ostrova Borneo – v Malajsii. Je to zvláštní pocit. Zatímco doma se všichni pomalu probouzeli a chystali bramborové saláty, vyráželi ještě na poslední nákupy dárků a zabíjeli kapra, já ležel na pláži a nebo se potápěl mezi stovkami barevných rybek v korálových útesech ostrova Sapi.

Když jsem před rokem seděl sám v křesťanském kostele v Pákistánu a sledoval rozzářený betlém, bylo to zvláštní. Do chvíle, než jsem opět vykročil do rozpálených ulic Karáčí. Letos je to vánoční Malajsie. Země v mnohém západní a přeci jiná. Umělé vánoční stromky v obchodech, vánoční výzdoba i kýčovité postavičky Santa Clause vytváří absurdní vánoční scenérii. (Pokračování článku…)

Vánoční den na ostrově Sapi, severovýchod ostrova Borneo, Malajsie

»» Pokračování článku…

Vanoce v Pakistanu


Je 24.12.2008, Štědrý den. Po ulicích se prohání děti v kulichu a se šálou kolem krku. Přesto je všechno jinak, než by mělo být. Je 25 stupňů, slunce na obloze bez jediného mráčku, místo sněhu se všude vznáší nepříjemný prach a místo rozhlasových koled zní nad městem melodické volání z okolních minaretů o tom, že Alláh je věčný. Vítejte v Pákistánu, ve městě Bahawalpur.

Sedím na volném prostranství uvnitř místní mešity Al Saadiq, jediného místa široko daleko, kde je klid, lidé jsou zapomenuti v přilehlých uličkách mezi stovkami obchůdků a já můžu konečně nerušeně vzpomínat na domov, na to jak se teď v Česku schází rodiny aby si za pár hodin rozdali vánoční dárky. Lehce sentimentální nálada na mě dopadla už před pár dny, kdy jsem zašel do jednoho kostela v Karáčí, kde pod blikajícímí světýlky zářil malý betlém. Co naplat. Poprvé jsem na vánoce mimo Českou republiku.

Dnešním dnem už je to také prakticky týden, co jsem v Pákistánu. Putuju pomalu, na místech kam dojedu zůstávám déle než bych kdy dřív chtěl. Má to své kouzlo. Lidé na ulici už vás poznávají, prodavači na vás s pozdravem mávají a jdou vám každý den s úsměvem podat ruku na pozdrav.

Pákistán není země výrazně turisticky atraktivní. Výjimečných památek je tu poskrovnu, vetšinu území pokrývá poušť, Není divu, že většina lidí Pákistánem jen projíždí na cestě do Indie, nebo se vydávají po legendární Karákoram Highway na sever skrz horské průsmyky směrem do Číny. Ve srovnání s Indii je Pákistán chudší o Hinduismus oslavující desítky fantaskních bohů, barevné stavby odrážející luxus indických maháradžů. To co je na Pákistánu zajímavé jsou lidé a zážitky s nimi spojené. Není nad zkušenosti,které vám tento svět nabízí.

Pomalu, ale jistě, se i já budu přesouvat na sever přes Lahore k hranicím s Indií, kde bych se znovu rád vrátil na některá má oblíbená místa. Kdo ví jak dlouho mi to bude ještě trvat. Teď jdu ale setřít vrstvu prachu, který stihl za tu chvilku pokrýt celý monitor mého notebooku a vyrážím zpět do horkých uliček. Ikdyž, zas tak horké se místním pravděpodobně nezdají. Snad proto jsou teple oblečeni. V létě tu bývá obvykle 48 stupňů, takže současných 25 je vlastně docela zima…