Každou chvíli sleduju hodiny zavěšené v prostorné chodbě. Čísla se mění pomalu jako by čas skoro vůbec neběžel a země se přestala točit. Za minutu budou čtyři hodiny ráno, 11.11.2012, poslední den našeho letošního putování po Filipínách. Tři týdny za námi a všude kolem mě teď jen velká prázdnota. Zážitky mizí kdesi ve vzpomínkách a v letištní hale milánského letiště je mrtvo jak v postapokalyptickém filmu.

Letiště Miláno – Malpensa. Další noc na letišti. 11.11.2012.

Nesnáším ty okamžiky, kdy trávíte rozlámané noci na letištích. Nemluvě o tom, když máte za sebou už duhou takovou noc v řadě. Poleháváte schoulení jak prašiví psi kdesi v koutě prostorné haly. Hodiny čekání před vámi, hodiny čekání za vámi. Je jedno jestli čekáte na navazující spoj, nebo se vám jen nepodařilo najít rozumné ubytování. V jednom koutě spí babička s dědou, kteří se choulí jeden ke druhému, na druhé straně středostavovský obchodník s kufříkem a dole pod sedačkami ležite vy opření o svůj cestovatelský batoh. Snažíte se spát, ale po chvíli se vždy budíte. Hledáte chvilku soukromí a pohodlí do té doby, než vás vyžene noční uklízeč se svým strojem. Rolety na obchodech zavřené, přepážky leteckých společností potemnělé a do dálky svítí jen opakující se nápisy „uzavřeno“.

Zvláštní svět. Neznámá odvrácená strana veškerého cestování. Když se vrátíte domů, vyprávíte o všech dobrodružstvích, co jste prožili. O nočních letištích se ale příběhy nevypráví. Nechť jsou tyhle poslední řádky z naší cesty věnovány všem nocím na letištích, zavšivených autobusových i vlakových nádražích, potemnělým čekárnám se zmateně pobíhajícími šváby a hodinám stráveným čekáním podél zaprášených cest. I tohle je cestování…


Cestování letadlem bylo vždy spojeno s jistou mírou luxusu, pohodlí a rychlosti. Tak tomu bylo ještě před několika lety. S příchodem nízkonákladových leteckých společnosti se vše od základů změnilo. Do té doby nedostupné ceny letenek se radikálně snížily, zareagovat musely i „klasické“ aerolinky, kterým výrazně ubýval počet zákazníků a s přichodem ekonomické krize se dostává letecká doprava až na samé dno. Velký počet firem, které financovaly provoz leteckých společností koupí luxusních „business class“ letenek z bezedných firemních rozpočtů, se rozplynul jak pára nad hrncem a tak je třeba šetřit, omezovat, minimalizovat…

Události posledních přibližně šesti let ovlivnily způsob létání do té míry, že z luxusu a noblesy se stala masová přeprava se všemi stinnými stránkami. Ostatně, jakmile je cena letenek často levnější než autobusové jízdenky, je třeba se zamyslet. (Pokračování článku…)

Létání »» Pokračování článku…