- Datum vydání:10.01.2010
- Komentáře:2 Komentářů
- Kategorie:Filipíny a Malajsie 2009/2010
Nadvláda španělských dobyvatelů provázená příchodem misionářů obrátila prakticky celé Filipíny na křesťanskou víru. O tom není pochyb. Tisíce kostelů a kostelíku na nejzapadlejších ostrůvcích jsou jen částí celé mozaiky. Zajímavé však je, s jakým entuziasmem tu je křesťanská církev prožívána.
Zatímco my slavíme velikonoce malováním vajíček a v lepším případě věřící zavítají na bohoslužbu do kostela, na Filipínách se někteří lidé dobrovolně nechávají ukřižovat, bičovat a trpět ve jménu božím. Ostatně obrázky těchto procesí každoročně proletí všemi světovými médii.
Když v muslimské zemi zazní z minaretů volání k modlitbě se zprávou, že Alláh je věčný, na řadě míst se dokáže vše zastavit. Auta na silnicích, lidé v obchodech. Vše proto, aby se každý mohl pomodlit a znovu vrátit k denním povinnostem. Ano, muslimové řadu věcí velmi prožívají, na rozdíl od křesťanů, kteří svou víru mají spíše v sobě, aniž aby ji veřejně deklarovali. Snad s výjimkou mladých křesťanů s kytarou na pražském Smíchově, kteří dokáží pravidelně oddaně křičet na celý svět, že Ježíš nás miluje. Když jsem však před nedávnem nakupoval v moderním supermarketu na ostrově Bohol, vystřídal v jednu chvíli neutrální písně z místního nákupního rozhlasu ženský hlas promlouvající o lásce boží. Jedním rázem se pohyb v obchodě zastavil, lidé sklonili hlavy, pípání pokladen ustalo, nepohnul se ani jeden nákupní košík a všichni byli v myšlenkách s Bohem. Amen. Hlas ustal, lidé kolem se pokřižovali na prsou a život se znovu rozběhl.
Když jsem den před Silvestrem seděl večer v hotýlku, nesl se městem nadšený zpěv a vše nasvědčovalo tomu, že někde probíhá skvělá párty. Nechal jsem se tím zpěvem vést, až jsem došel k basketbalovému hřišti místní školy, kde právě probíhal seminář mladých křesťanů. Zapomeňte na nudné čtení z Bible, zamlklé sezení v kostele kde vás pro každé hlasitější slovo napomenou. Ježíš je přeci superstar a to, co jsem viděl, bylo důkazem. Nadšení a skandování, které se dá přirovnat leda tak k dávným koncertům Kelly Family nebo šílenství kolem každého ročníku Česko hledá superstar. Ostatně, podívejte se na přiložené video. I takto se dá milovat Bůh, duch svatý a Ježíš. Já se tenkrát nezmohl na víc, než fascinovaně sedět, nevěřit svým očím a zároveň mít v podstatě strach…
2 Komentářů
Wow, úžasné video a opět článek, který se čte jedním dechem. Toto je můj první komentář na tomto webu a už teď se těším na další texty. Díky!
Ty ja som normalne vypustil slzu…. radosti ?