Jsou věci, které prostě nenaplánujete. Během cest se vám mění pod rukama i pod nohama a nic nenaděláte. Stějně tak tomu bylo ve městě Naga.

Náš časně ranní příjezd kolem půl čtvrté nebyl pravda ideální. Přesto jsme si našli poměrně rychle ubytování a na pár hodin ještě ulehli. Hlavním plánem byl dvoudenní trek na sopku Mt. Isarog (2000 m.n.m.) ležící ve stejnojmenném národním parku. Pro trek je zapotřebí místní průvodce (s vybavením) a úřední povolení. Myšlenka vyrazit ještě ten samý den po příjezdu nebyla reálná. Sledujíce podmračenou oblohu jsme alespoň vyrazili sjednat průvodce a povolení pro druhý den. (Pokračování článku…)

© Robert Štípek, Vyhlížení žraloků obrovských, Donsol, Filipíny 2012.

»» Pokračování článku…


Před třemi lety jsem tu slavil příchod nového roku a tohle ospalé městečko se od té doby vlastně vůbec nezměnilo. Míjím zápraží domu, kde jsme tehdy o půlnoci s místními popíjeli pálenku z cukrové třtiny, za rohem kostel kde se po půlnoční mši tancovaly místní tance, z karaoke baru stalé zní za uši tahající popěvky a divoká řeka protínající město nezastavitelně hučí do noci…

Banaue ukryté v Kordillerách severního Luzonu, nějakých 10 hodin autobusem od Manily, láká na výpravy za terasovitými rýžovými políčky, které tu po dva tisíce let budují příslušníci horských kmenů Ifugao. Tvarují místní krajinou po desítky kilometrů, zařezávají se do kopců v nejnedostupnějších místech. Když si prohlížíme v banauském zapadlém muzeu dobové nástroje používané ještě před sto lety, zůstává rozum stát. Malé postavičky kolem metru padesát oděné do bederních roušek, kameny rozbíjející o jiné kameny a krajinu tvarující jen ostrým dřevěným kůlem. »» Pokračování článku…


Za okny rozkodrcaného autobusu jen temno, před mrazivýn vzduchem nekontrolované klimatizace se skrývám pod kapucí. Tři hodiny jízdy za mnou, dalších šest předemnou. Další noc bez pořádné postele. Opouštím kordilery severního Luzonu vstříc hlavnímu městu Filipín – Manile.

Nejsou tomu ani tři roky a znovu se toulám Filipínami. Tentokrát se svým kolegou a kamarádem Ondrou. Znovu se tak vracím na místa mě známá a předemnou je řada dalších, které na mé objevy teprve čekají…

Tři týdny jsou tak akorát znovu prolézat hory poseté rýžovými terasami kolem Sagady a Banaue, počítát kopce na ostrově Bohol, šnorchlovat mezi korálovými útesy společně se žraloky obrovskými, pokusit se vystoupat na vrchol sopky Mt. Isarog, sledovat kohoutí zápasy a popíjet levné filipínské pivo San Miguel…