- Datum vydání:22.04.2009
- Komentáře:7 Komentářů
- Kategorie:Komentáře
Poslední dobou se mě zmocňují čím dál častěji melancholické nálady, během kterých pravidelně utíkám do světa vzpomínek na cestování. Ano, jsou to teprve tři měsíce, co jsem se vrátil z mého toulání se Pákistánem, Indií a Srí Lankou, ale touha vydat se znovu na cesty mě nedá spát. Výlety tu do Londýna, tu do Amsterdamu či do Dublinu (kam se chystám opět po roce někdy za tři týdny) jsou jen předraženou náhražkou za pořádnou cestu daleko od civilizace, která je všude kolem nás a v Evropě se jí jen těžko uniká.
Je tolik míst kam bych se rád podíval. Neskutečně rád bych se vrátil do nepálských Himalájí a znovu se procházel mezi podmanivými osmitisícovkami za zvuků zvonců řinčících na hrudi jaků provázejících místní šerpy. Stejně tak rád bych projel jihovýchodní Asii přes Laos, Kambodžu, Vietnam, Malajsii do Indonésie. A co třeba cesta kolem světa? Čím dál víc přemýšlím o možnosti odjet do světa na delší dobu než obvyklých 6-7 týdnů. Proč ne? Proč nezmizet třeba na půl roku? Je mi 30, život se mi tak nějak přehupuje do jeho „nejserióznější“ části a já cítím, že ještě můžu blbnout. Ještě se mi pod nohami nepletou malé děti volající „tatííí“, ještě můžu ovlivňovat svůj život jakkoli chci. A tak kdo ví odkud budu psát své další zápisky z cest?
© Robert Štípek, Himaláje – Nepál 2003
